Květní diagramy

Květní diagramy graficky popisují květ. Jsou to obrázky, které zobrazují řez či řezy mladým květem či poupětem, mohou být chápané i jako pohled do květu shora. Vznikly v 19. století, jejich průkopníkem byl německý botanik August Wilhelm Eichler.

Dva řezy poupětem (A) a pohled do květu shora (B) jako podklad pro tvorbu květního diagramu pupalky (C).

Každé části květu náleží určitá značka. Značky mohou vypadat ve všech diagramech jednotně, ale taky mohou být pozměněné podle toho, jak daná část určitého květu vypadá ve skutečnosti. Různí autoři zpravidla používají rozdílnou symboliku.

Obdobné diagramy 5četného květu brusnice brusinky. Podoba nahoře podle Rosypala (jako v českých učebnicích) a dole odvozená podle Ronseho De Craena.

Kolečko v horní části diagramu (osa květu) znázorňuje polohu mateřského stonku či vřetena květenství, čímž je zajištěna správná orientace diagramu. Zašpičatělé srpky pak představují listen a listence, přeměněné listy vyrůstající pod květem samotným.

Souvislost hypotetického rostlinného materiálu a květního diagramu. 1 – mateřský stonek, 2 – samotný řez květem či poupětem, 3 – listen.

Kromě značek náležících viditelným strukturám mohou být v diagramu i dodatečné symboly, např. šipka značící polohu roviny symetrie, čísla popisující pořadí vývoje orgánů či hvězdička značící chybějící orgán.

Jednotlivé části diagramu se obvykle ztvárňují takto:

české učebnice Ronse De Craene
listen a listence
okvětní lístek
kališní lístek
korunní lístek
tyčinka
staminodium
pestík se svrchním semeníkem
pestík se spodním semeníkem
mateřský stonek

Květní vzorce

Vedle grafických květních diagramů jde vyjádřit stavbu květu textovými květními vzorci. Vzorce především číselně vyjadřují počty jednotlivých částí květu, každá část je předznamenaná určitým písmenem.

nerozlišené okvětí kalich koruna andreceum gyneceum
P K C A G

Části květu jsou popisovány tak, jak se nacházejí v květu zvenku dovnitř. Pokud je jeden typ orgánu uspořádán do více kruhů, jako první se uvádí počet částí ve vnějším kruhu a jednotlivé kruhy se oddělují znaménkem „+“.

Pokud je počet velký či neustálený, číslo se nahradí znaménkem „∞“.

Příklady částí květních vzorců:

Srůst určitých částí květu se vyznačuje závorkami, pokud srůstá jeden typ orgánu, jsou závorky kulaté (…), pokud srůstají různé orgány, bývají závorky hranaté […] či složené {…}.

Poloha semeníku se u nás vyznačuje nadtržením, podtržením či přeškrtnutím čísel vyjadřujících počet pestíků či srostlých plodolistů. V zahraničí se neupravují čísla, ale písmeno „G“.

Před samotné počty jednotlivých orgánů se může uvádět pohlavnost a symetrie květu. Ty jsou vyjádřeny znaky, se kterými však bývají na počítači problémy – obtížně se vyhledávají, nebývají obsažené ve fontech a leckdy se špatně zobrazují.

V českém prostředí je zvykem psát „☿“ před oboupohlavný květ, před samčí (tyčinkový) „♂“ a před samičí (pestíkový) „♀“. Vzorce v publikaci Floral Diagrams se tomuto krkolomnému značení vyhýbají, samčí květy jsou předznamenány slovem „staminate“, samičí „pistillate“ a u oboupohlavných nic navíc není.

Symetrie/uspořádání květu se ve vzorci vyjadřují takto:

české učebnice Ronse De Craene
pravidelný
bisymetrický
souměrný
asymetrický
spirálně uspořádaný

Květní diagram drchničky rolní podle Ronseho De Craena. Obarveno. Květní vzorec:

Je možné oddělovat orgány s rozdílnou morfologií v rámci kruhů, v českém prostředí pomocí tečky, v zahraničních publikacích pomocí dvojtečky.

Barevný květní diagram hrachu setého. Šipka značí průběh roviny symetrie. 1 – pavéza, 2 – křídlo, 3 – člunek. Květní vzorec:

Ve vzorcích je také možné používat pomlčku pro vyznačení rozsahů (zvláště když je vzorec zobecněn na určitý vyšší taxon), např. P4–15 – okvětí ze čtyř až patnácti okvětních lístků. Také je možné používat čárky ve smyslu „nebo“ – A3,6 znamená andreceum ze tří nebo šesti tyčinek.

Ve vzorcích bývají různě používané mezery. Podle autora této stránky je nejvhodnější psát mezery jen mezi různými orgány, vzorec se tak rychleji zapisuje a není „roztahaný“. Např. ☿ ⤧ K4 C4 A2+4 G(2) je přehlednější než ☿ ⤧ K 4 C 4 A 2 + 4 G (2).

Porovnání

Květní diagramy poskytují rychlejší a jasnější představu o květu jako celku, kdežto květní vzorce exaktněji uvádějí jednotlivé informace. Vzorce sice nedokážou popsat prostorové poměry v květu, na druhou stranu je jimi možné vystihnout to, co je v diagramu například zastíněno konkrétní morfologií. Zahraniční autoři se shodují, že diagramy a vzorce je nejlepší používat společně a tak zkombinovat jejich výhody.

Licence Creative Commons

2014–2024 • Tomáš Kebert